Pozvánka na tento výlet byla příjemným překvapením a zpestřením jinak všedních pracovních dní. Téměř celá skupinka přihlášených účastníků se sešla na jindřichohradeckém vlakovém nádraží v určený čas. Zbytek dobíhajících a dojíždějících kolegů, kteří čelili páteční dopravní špičce, stihla dorazit také včas, abychom všichni společně nastoupili do rychlíku jedoucího směr České Budějovice. Už na tento čas mělo marketingové oddělení připravenou soutěž v podobě losování lístečků s různými otázkami a úkoly, což mělo za následek uvolnění nálady a zahájení zábavy.
Přestup do osobního vlaku směr Holubov proběhl hladce, a tak mohlo v plném počtu, bez přítomnosti notáře, proběhnout rozlosování do žlutých, růžových a zelených týmů pod vedením Terezky Pohanové, Šárky Liškové a pana Chlupa.
Všechny tři týmy dostaly na cestu z Holubova na Dívčí kámen několik úkolů, jichž se se zdravou soutěživostí zhostily. Sběr odpadků, pořízení fotografie s náhodně projíždějícím cyklistou, ochlazení ve vodním toku, přeskákání mostu po jedné noze a další. Cesta tím pádem utíkala rychle, a i když jsme se trochu trápili vysokou teplotou vzduchu, celkem snadno jsme se zvládli přesunout do první zastávky – restaurace Hamr Dívčí kámen v Třísově, kde na nás čekalo toužené osvěžení a vynikající oběd.
Po příjemném odpočinku jsme měli před sebou už jen kousek cesty do cíle.
Zřícenina Dívčí kámen, ležící na soutoku řeky Vltavy a Křemžského potoka, je monumentální historická památka, která na nás dýchla úžasnou atmosférou a která díky své poloze na vysoké skále poskytuje nádherné výhledy do okolí. Měli jsme čas ji celou prozkoumat a zbyla i chvíle, kdy mohli představitelé jednotlivých týmů interpretovat básně složené z určených slov, což byl možná jeden z nejtěžších zadaných úkolů. Těžko v této disciplíně hledat vítěze! A tak byli milou pozorností nakonec obdarování všichni.
Cesta zpět už měla být jen obyčejným návratem z neobyčejného výletu. Překvapení, které na nás čekalo na zastávce Holubov, kam všichni dorazili s jazykem na vestě, nás ale vyvedlo z omylu. Hlášené zpoždění vlakové soupravy totiž plně nekorespondovalo s přestupem na navazující spoj. Bylo tak jen otázkou, zda zpoždění rychlíku z Budějovic dovolí vyrovnat pozdní příjezd našeho osobáčku a jeho několik dalších neplánovaných zastavení. Ale ano… přijíždíme na budějovické nádraží a na vedlejší koleji nás vyhlíží vlak, který nás odveze zpět domů. Rychle z vlaku, schody dolů, bleskově proběhnout podchod, ještě rychleji vyběhnout schody nahoru … a …všichni máváme odjíždějícímu rychlíku do Jindřichova Hradce.
Dobře, někdo nahoře to chtěl jinak. Chtěl, abychom si dali dostaveníčko v nádražní hale a občerstveni drinkem z přilehlého krámku spolu strávili ještě nějaký ten čas. Pojede další vlak, nic se neděje, malé zdržení vzali všichni statečně. O hodinu později nastupujeme do vlaku. Ani tentokrát to ale nejde podle plánu. Pár metrů před Doňovem vlak zastavuje, nikdo neví, co se děje a jen kolony automobilů po obou stranách přejezdu dávají tušit, že nešlo o poslední překážku tohoto dne. Za několik minut se rozjíždíme, ale po pár metrech zastavujeme ve stanici Doňov a průvodčí hlásí poruchu na trati v důsledku bouřky s blíže neurčeným časem odjezdu. Všudypřítomné veselí ale dokazuje, že ani toto zdržení nám nemůže zkazit dojem z příjemně stráveného neformálního dne plného zážitků a dobré nálady. Průvodčí nás pouští ven, takže můžeme na perónu všichni společně prožít další čas navíc ve společnosti svých kolegů a pozdravit bývalého kolegu Jirku, který jakoby náhodou projíždí na kole. I čas vymezený pro tuto příhodu vypršel, a tak nás po několika dalších minutách pracovník dráhy žádá o návrat do vlaku.
Nakonec opravdu odjíždíme zpátky domů. Plni nezapomenutelných zážitků, a to dokonce i těch, za které nikdo nemusel zaplatit. Za ně, za všechny ostatní, a hlavně za celý výlet Anglo české děkujeme!
autorka článku Jana Písařová